Český jazyk není jen o učení se vyjmenovaných slov, velkých písmen a hezkého čtení. Patří sem i velká část, která se jmenuje KOMUNIKACE a LITERATURA. Je pondělí a ve třídě se učí spolu první, druhý a třetí ročník - celkem 19 dětí. A to je velká příležitost ke vzájemnému učení, ke společné tvorbě. Učíme se o pohádkách. A tak se domlouváme, že jednu pohádku nacvičíme a zahrajeme jako divadlo. Nejdříve hledáme pohádku, ve které může hrát devatenáct herců. A není to lehké. Rušíme tak pohádku O Karkulce, ale i O velké řepě. Vyhrává pohádka Zvířátka a loupežníci. Jak si rozdělíme role? Nejdříve píšeme, kdo všechno v pohádce účinkuje. Dělíme se na ty, kteří by chtěli hrát loupežníky a kteří chtějí hrát zvířátka. Děti vymýšlejí nové role - každý svou - a tak je tu i sedlák a sedlačka (tu chce hrát Mirďa), mezi zvířátky na dvorku se vedle dvou pejsků, kočiček, kohouta a oslíka objevuje i bažant (a proč by ne). A teď kostýmy - hurá na půdu a hledáme, v čem budeme hrát. A už začínáme nacvičovat. Hra vzniká postupně. Všichni jsme herci i režiséři. Hlavně si hru ohromně užíváme. Ale co by to bylo divadlo bez diváků. Běžíme tedy pozvat čtvrťáky a páťáky, jdeme i pro školku. A už hrajeme. Nasazení herců je obrovské, všichni se vžívají do svých rolí. Hurá, loupežníci jsou poraženi a  zvířátka žijí v chaloupce v lese.

A co že jsme se to všechno během těchto tří hodin češtiny učili a naučili?

• Domluvit se na jedné pohádce - a v některých chvílích to nebylo lehké.
• Zvolit si roli a hrát ji.
• Prosadit se, ale vnímat i ostatní.
• Vystupovat před ostatními.
• Názorně jsme si prožili, co je jeviště a co hlediště, kdo je to herec a kdo režisér.
• Ukázali jsme si, že pohádka může být živá - přibyly nové postavy, rozhovory si vymýšleli herci sami.
• Všichni jsme se navzájem potřebovali, malí i starší, učili jsme se od sebe navzájem, radili jsme si.