ZŠ Ivančice – Řeznovice upřednostňuje slovní hodnocení dětí. Slovní hodnocení je pro žáka, rodiče i učitele přínosnější v tom, že plní především informativní funkci – informuje o tom, co dítěti jde, co by měl ještě zlepšit a nabízí rady, jak odstranit chyby a zlepšit výsledky své práce. Navíc žáky mezi sebou nesrovnává, ale ukazuje na osobní vývoj každého žáka zvlášť. Odstraňuje tak u nich napětí, soutěživost a strach nejen ze známky, ale i z chyby, kterou naopak využívá ke svému rozvoji. Posiluje sebeúctu a sebevědomí dětí. Bylo prokázáno, že slovní hodnocení také minimalizuje používání různých podvodů žáků při vyučování („taháky“ apod.) – děti se neučí pro známky, ale pro sebe. Proto jsou žáci 1. – 3. ročníku ve škole hodnoceni slovně.
Žáci 4. a 5. ročníku jsou hodnoceni známkami. A jelikož na 2. stupni ZŠ jsou všichni žáci známkováni, je třeba, aby se naši žáci s tímto typem hodnocení včas seznámili a zvykli si na ně ještě v relativně „bezpečném“ a známém prostředí. Protože ZŠ Ivančice-Řeznovice nedává známkám rozhodující význam, nevede žáky k soutěživosti, ale vhodně žákům hodnocení známkami vysvětluje (seznamuje je s významem jednotlivých stupňů klasifikace). Známky jsou ovšem u dětí doplňovány slovním hodnocením. I k závěrečnému vysvědčení starších žáků na konci školního roku se přidává neoficiální slovní hodnocení ve formě dopisu.
Kromě toho klade ZŠ Ivančice-Řeznovice velký důraz na sebehodnocení dětí. S ním se žáci setkávají už od začátku školní docházky. Jeho cílem je uvědomovat si úroveň svého výkonu v daném učivu – co už znám a umím, co je potřeba ještě zlepšit..., ale také hledat příčiny svého úspěchu či neúspěchu, a následně pak také cesty k nápravě a zvládnutí toho, co se dítěti zatím nedaří – jak je možné požadované úrovně dosáhnout, co pro to můžu udělat. Sebehodnocení učí děti pracovat s chybou, ne ji skrývat. Díky tomu se žáci lépe vyrovnávají s hodnocením učitele. Sebehodnocení navíc žáky motivuje a vede k zodpovědnosti za vlastní vzdělávání. Žáci se pak neučí pro známky ani kvůli rodičům, ale sami pro sebe. Sebehodnocení je zbavuje soutěživosti a přispívá k dobrému klimatu ve třídě.
Formy sebehodnocení jsou různé – ústní i písemné: např. obrázky, grafy, tabulky atd. A právě ty jsou pro děti velmi přehledné a snadné na zpracování. Ve svých informačních knížkách pak děti zaznamenávají každý týden svou míru úspěšnosti probraného učiva v jednotlivých vyučovacích předmětech, a to ve čtyřech stupních úrovně: učivo zvládám úplně, skoro úplně, částečně nebo je zatím nezvládám. Slovně sem zapisují i své měsíční sebehodnocení.
Známkování by mělo být spravedlivé a objektivní. Známky děti srovnávají a řadí.Slovní hodnocení je sice méně přehledné než samotná číslice zastupující známku, i žáčkovi dá práci než si je přečte, ale zato mu nabízí rady, jak zlepšit výsledky své práce U slovního hodnocení však nelze přehlédnou jeho náročnost, jak tvůrčí, tak časovou. Problémem při přípravě slovního hodnocení může být i hledání vhodné slovní zásoby, která by odpovídala věku dětí, ale zároveň přesně pojmenovávala učivo, a navíc, aby nepůsobila stroze, ale čtivě.
Z toho vyplývá, že žádná z těchto forem hodnocení sama o sobě není ideální. Každá má své přednosti i nedostatky. Proto je dobré využívat v různých situacích různé formy hodnocení nebo je kombinovat.