K efektivnímu učení patří názornost a prožitek. Jak se tedy učíme? Naše téma na několik měsíců je lidské tělo. Začínáme jeho stavbou. Hledáme, co už všechno víme - jestli víme, jak se správně části těla jmenují. Losujeme z dětí, které si to přejí, model-modelku. Vyhrála Áda. Každé z dětí dostává samolepku s některou z částí těla. Lepítka lepíme na Adélu a vzájemně se kontrolujeme, jestli je to opravdu tak. Nejvíce nejistí jsme u částí těla - týl, temeno, holeň, ale i hýždě.

Pak si pojmenováváme, co už všechno víme o kostře a co by nás ještě zajímalo. Začínáme hrou na lékařskou konferenci. Každá dvojice si losuje rentgenové snímky a ukazuje ostatním, které části těla znázorňují. Pak začínáme tvořit naši kostru. Děti jsou rozděleny do malých skupin. Každá skupina má za úkol vytvořit jednu část (lebku a páteř, hrudní koš, levou ruku, ....). Abychom měli jednotnou velikost, losujeme, čí kostru budeme tvořit. Vylosovali jsme Johanku a tak ji v průběhu práce přeměřujeme, aby nám "seděla" velikost jednotlivých kostí. A není to lehká práce. Musíme studovat v encyklopediích, znovu na snímcích i na internetu. Dokončujeme až další hodinu. A kostra už dostává obrysy. Přicházíme na to, že si potřebujeme pomoci - pravá a levá ruka i noha se spojují a pomáhají si - objevili, že budou tvořit stejné kosti. Hrudní koš je zapotřebí propojit s páteří. Místo kloubů dáváme drátky, hledáme, která spojení jsou pevná a která ne. A už je tu okamžik, kdy je kostra celá - bude s námi žít ve třídě.

Mezi otázkami na začátku byla i ta, jestli jsou stejné kostry lidí a zvířat. Děláme pokus. Upečeme si kuře a králíka a děláme jejich "pitvu". Srovnáváme kosti - a jsou podobné. Lopatka je podobná lopatce lidské, kostí je podobný počet.

Takže už je tu čas na teorii. Na papíru si pojmenováváme jednotlivé kosti, učíme se popisovat kostru v systému. Ale každý už máme představu, kde která kost je a jak vypadá. Takže příště nás čeká ověřování znalostí.