Je prvního září odpoledne a v Řeznovicích zahajujeme školní rok. Na zahradě školy se scházejí nejen žáci školy a jejich rodiny, „školkáčci“, lidé z obce, ale i kluci a holky (nebo už spíš slečny a mladí pánové), kteří naši školu opouštěli před rokem, dvěma, ale i před deseti lety.
Společně vítáme první školní den. Prvňáčci si odnášejí kornout plný školních potřeb i drobných dárků, na krku se jim pohupuje plaketa se znakem školy.
Čím to je, že jsme měli možnost zažít tak příjemné odpoledne? Dík patří všem rodičům a dětem, kteří pomáhali s úpravou zahrady a přípravami na školní rok na brigádě. Dále samozřejmě všem zaměstnancům školy, kteří se podíleli na tom, aby tento slavnostní den byl příjemný pro děti i ostatní. Další poklona patří maminkám a babičkám, které napekly a připravily občerstvení na Zahradní slavnost. A hlavně díky za každý úsměv, milé slovo. Dík za to, že tento den není povinností, ale opravdu milou slavností, kde se setkávají přátelé a lidé, kteří si sebe navzájem váží a respektují se. Lidé, kterým záleží na tom, aby děti rostly v atmosféře respektu, přátelství a lásky a chtějí se podílet na tom, aby tuto atmosféru tvořili.
A když někde slyším, že děti jsou rok od roku horší a dospělí že zadarmo neudělají nic, tak musím oponovat. Není to pravda. Znám školu, kde dospělí jsou ochotní pomoci ve svém volném čase a zadarmo. Znám školu, kde děti i jejich rodiny respektují odlišnosti a podporují se navzájem. Znám školu, kam se děti rády vracejí. A jsem ráda, že jsem její součástí.
